Drevokocúr
Drevokocúr
 |
|
| Body: | 81.237 |
| Umiestnenie: | 150 |
| Porazený nepriateľ: |
1.295.919 (63.)
|
| Kmeň: |
Liter3
|
| Dediny (11) |
Súradnice |
Bodov |
|
|
484|500 |
7.296 |
|
|
480|504 |
5.681 |
|
|
483|503 |
7.435 |
|
|
478|525 |
9.157 |
|
|
475|527 |
7.986 |
|
|
470|525 |
4.886 |
|
|
488|496 |
7.910 |
|
|
485|501 |
6.421 |
|
|
483|500 |
10.193 |
|
|
481|504 |
4.376 |
|
|
481|503 |
9.896 |
|
|
Profil
|
 |
|
Osobný text
|
Na mapě z hlíny a ranní mlhy,
kde noc má barvu uhlí a den je z bronzu,
stály vesnice jak hřeby v kmeni světa —
a mezi nimi kráčel on.
Drevokocúr.
Nejprv byl jen jméno v přehledu útoků,
pak šepot v aliancích,
a nakonec důvod, proč se zamykaly brány
ještě dřív než zapadlo slunce.
Nesliboval — posílal.
Nepsal — razil.
Jeho sekera neznala řeč diplomacie,
jen přesný čas návratu vojska.
Když jiní počítali ztráty,
on počítal vzdálenosti.
Když jiní spali,
on četl mapu podle ticha.
Přes noc mizely vesnice jak hvězdy nad ránem,
a v oznámeních zůstávalo jediné:
„Útočník: Drevokocúr — vítězství.“
Nepálil pro slávu,
pálil pro pořádek.
Svět měl být tichý a jeho —
a tak se také stalo.
Nakonec nebylo koho dobývat.
Kmeny zkameněly v ruinách,
vojáci zestárli v kasárnách
a bubny zapomněly rytmus války.
Jen vítr obcházel prázdné palisády
a nesl mezi nimi starou zprávu:
že kdysi tu prošel někdo,
kdo hrál déle než ostatní vydrželi.
Drevokocúr. |
|
|
